Policejní poezie s písmenem P
Pravý Polda se
prokáže průkazem,
ale pozor,
jakmile prudí
může to být i provokatér.
Jeho záměrem,
je v tajnosti
zničení,
zločineckého sdružení.
Ale polda Petr,
nebyl poctivý.
Byl náročný a
po penězích chtivý.
Pavlínka,
ta proslulá prostitutka,
přijala jeho prosbu
s nadšením.
Bude poctivě
pracovat v posteli.
A bude li potřeba,
přehraje na přístroji,
rozhovory nepřístojný.
Stalo se to v Pátek.
Pjotr Pavlovič,
byl pro útvar,
podezřelí.
Petr s ním udržoval
přátelské obchody.
Oba dva si byli milí.
Petr a Pjotr se setkali.
Seděli u baru a ničeho
se nebáli.
Každý si byl jistý,
že ten toho druhého jistí…
Pavlínka v lehkém prádelku,
ukazovala jim svou prdelku
a připravila portské i
ten malý přístroj.
Bohužel,
našel se další,
provokatér kolega,
který jejich kontakty,
posuzoval,
bedlivě analyzoval.
A tak se stalo
toho dne v Pátek,
že místo aby ti dva slavili svátek.
Pavlovič na útěku s okna skákal,
Petr při zatčení plakal.
Petr a Pjotr v současnosti
Sedí ve vězení,
Oba dva shodně tvrdí,
jsme obětí,
jsme nevinní.
Zhulená inkarnace na Újezdě
Best Underground,
West…
is...
ist…
isit…
best……
To bylo,
řekla zhulená Božena…
Bezpříkladně Bohémské,
Prostě bláznosky bláznovské,
A jak řekl Bary v Bolívii,
pokračovala zhulená Božena,
je to blaženě báječné.
Bůh je mrtev,
přidal jsem pár svých slov.
Ať žije bůh…
Z Izraelské psychiatrie
Mossad,
pánové to je massáda,
mazání na záda…
Křičel jeden
v bílém rouchu
s křížem na krku,
na letišti v Tel-Avivu.
Důstojník policie Ahmed,
v Izraeli,
od narození žije
a pracuje…
Rád se v zaměstnání,
Irské whisky napije.
Pochvíli všude vidí teroristu
a spiknutí.
A v kanceláři Mossadu,
pak není k hnutí.
Mossad,to je massáda,
mazaní na záda,pánové.
Připomněl se pan Sobota,
Podruhé…
Are you crazy?
usmál se dobrosrdečně Ahmed
No,I am Jesus Kristus.
pousmál se i pan Sobota
Its very good,zářil Ahmed
Já vím,pane já jsem bůh…
Stuh mírně pan Sobota…
A hned ,
Ahmed zatelefonoval do blázince.
Good by Jesus Kristus…
A opile se napil nápoje.
Mossad,to je massáda,
mazaní na záda,pánové.
Znělo z odjíždějící sanitky.
A zatím ve vnitř vozu,
lékař původem Rus,
doktor špiritus,
natáhl do injekce,
nějaký hnus,
Plegomazin asi.
Mossad,to je massáda,
mazaní na záda,pánové.
Na mě to nezkoušejte,
Já jsem Přinesta,
zdůraznil ten popleta
z české ambásady.
Mossad,to je massáda,
mazaní na záda,pánové.
To si nechte do Bohnic,
Pane Sobota.
Já po Vás nechci nic víc,
nežli Vás přemístit,
do Prahy.
Já nechci do Bohnic,
bránil se marně poblázněný.
Mě se zde líbí,
todle je doktor Mengele,
soudruha Hitlera,
právě pustili z izolace.
Támhle jde,kráčí Mojžíš a
nejvíc si rozumím s Jidášem.
Přinesta už nerozuměl ničemu.
Ten ničema pobrukoval si při odchodu,
Ani neví kolik to všechno stojí.
Za sedm dnů,
zklidněný pan Sobota,
letěl přes středozemí,
domů,do Bohnic.
Kde mu nikdo nevěří,
ani slovo.
A když řekne.
„Sestři já jsem přelétl
moře středozemní
Ona mu odpoví
„Pane Sobota běžte si lehnout,
už je hodně hodin po setmění.
Má milá malá Palestinka
Včera večer,
pro mě zrána.
Pod mým oknem,
ozvala se na ulici strašná rána.
Co se to děje,proboha,
Že by bomba,tady na sídlišti?
Policie,Hasiči,všechny televize,
Byla tam celá Praha.
A sakra co to nevidím,
Má bývalá milenka,
Palestinka.
Vyhodila do vzduchu půl města,
abych se hnul z místa.
Salam Alejkum,
z policejního auta zaslechl jsem,
její vzdech.
Doma otevřel jsem láhev
A pil na uklidnění Tuzemský
Rum…
Pozdrav na mobilní telefůnek
Mám raději pivo,
nežli víno…
a obráceně…
Pozdrav na mobilní telefůnek
Masochista praví
„Před operací mi
nedávejte narkózu!“
Pozdrav na mobilní telefůnek
Červenec se červená červeně,
Ale není chudý,
poněvadž se nebarví jako rudý.
Jsi proklet
Smrt přichází v podobě živlů,
jsi zatracen.
Smrt si vybírá svou daň,
si proklet,
nastav svou dlaň.
Smrt požírá tvou ničemnost,
smrt je tvá pochodeň,
smrt přichází v podobě ohně.
A ještě jí nemůžeš mít dost?
Lidská nenasytnosti…
Tvá planeta pláče,
Ropou krvácí,
Nemůže dýchat,
To se ti vyplácí?
Auto ti podivně skáče,
Úzkostí se potácíš.
Smrt přichází v podobě živlů,
jsi zatracen,
smrt si vybírá svou daň,
jsi proklet nastav svou dlaň.
Nastal Armagedon,
Anděl smrti je tvůj patron.
Umíráš strachy,
klepeš se,
třeseš se
a prosíš o smilování.
Modlíš se k bohu,
Ač jako Ateista víš,
že bůh není…
Smrt přichází v podobě živlů,
jsi zatracen.
Smrt si vybírá svou daň,
jsi proklet,
nastav svou dlaň.
Pozdrav na mobilní telefůnek
7 777 777 777,
je sedm miliard,
sedm set sedmdesát miliónů
sedm set sedm tisíc,
sedm set sedmdesát,
sedmiček
Pozdrav na mobilní telefůnek
Vypni navždy,
a nikdy mě nezapínej,
osvoboď se
z otroctví
dat.
,
Povídala jedna slečna Té druhé.
On Honza je takovej
sladkej,
a slavnej,
on byl už televizi.
Fakt?
Podivila se ta druhá a
bublinu žvejkačky z
malovaných rtů vyfoukla.
Včera jsem ho potkala.
A co říkal?
Ptal se jestli mám prej vobčanku.
A proč?
to nevím.
Povídám,
mám holenku.
A on se zeširoka usmál a zasnil se.
Vím on je takovej hezkej když sní.
A že by rád se mnou víno pil,
na návsi.
Řekla jsem jaksi,
já nevím,
já teda v osum budu tam.
A bublinu voňavé žvejkačky z
malovaných rtů vyfoukla.
Chrabrý Rek
Ze sna,
probudila mě
má něžná Vesna.
Prosím Venuše,
nech mě ještě spát,
Nikoliv,
vilně se hvězda,
přitočila se víla na chvíli.
Ty musíš vstát,
ty se budeš z jara
Máje věčně smát.
Milostná seance v Batalionu
Host jako host,třebas Turek,
nám prostým lidem je to jedno.
Zaplať si pivo a
žvaň si svým,
mateřským jazykem,
co chceš.
A byla moje,
ta má nová milenka nedospělá,
té májové noci voňavá děva,
tak rychle než bys řekl švec.
Rumun,nebo Tatar.
či od Dunaje Maďar.
Anebo má Venuše,
podívej ten Rakušan
vedle u stolu od Vídně.
Jak se líně
napíjí toho piva.
Myslíš že ta jeho
rakouská milá,
je roztomilá?
Asi je
jinak by s ní ten Germán,
nepřestal být gurmán,
koukni jak jim chutná.
Moudrost z F.L. Věka
v novém tisícíletí
Neumřela Česká řeč,
a ani už nespí,
jen ve své vlastní křeči,
děsně žvaní.
Neumřela Česká řeč,
probudila se k životu,
a hnedka oslovila Evropu.
Neumřela Česká řeč,
jen pláče a naříká,
klepe na dvířka,
a říká,
já jsem nesmělá.
Neumřela Česká řeč,
jen se lituje,
pochybuje o sobě samé,
bojí se,
ví že žádné dotace,
nedostane.
Neumřela Česká řeč,
ona dobře ví,
že s ní,
síla Slovanů znova
po mrtvých stoletích
se vzchopí,
povstane.
Neumřela Česká řeč,
poněvadž je Slovanská,
a svá slova bude neustále
slovatvořit...
Pozdrav na mobilní telefůnek
Má milovaná,
milenka
Máří Magdaléna,
miluje,
Máchův měsíc Máj
mocně
modře
Magie potkávání
Křik minulosti na Národní třídě u Máje,
nutí mě k zamyšleni.
Co reálné je
a co není…
Zvláštní je,
napadne mě,
vzpomenout si zrovinka na ni…
A ona spěšně kráčí,
jedinečná své krásy v noci.
Mnohokrát se sebe tázám,
jest to náhoda,
nikoliv toť magii potkávaní balzám.
Pozdrav na mobilní telefůnek
Miluj každičkou,
svého dne
chviličku…
Vepřík na stavbě nové radnice
Prasátko chrochtá
zdivočele,
po staveništi pobíhá
zběsile.
Čuníček marně
svého druha hledá,
přivezli cement,
sám přeci práci
tempo nedá.
Sádlo mu ztéká v
páchnoucím potu.
Okem nevěřícně pozoruje,
převelikou díru v plotu.
Kudy mu utekl Ukrajinec kamarád,
teď čuník ví,že
cizince už nemá rád…
Blázen v autobuse
Pátečního dne z rána
potkal jsem v autobuse dvěstě
božského blázna.
Povídal všem,že sobě
velkolepou svatbu chystá,
má zaplacenou hostinu v hospodě.
I chlubil se krásná má je nevěsta,
a že to vše proběhne
v naprosté pohodě.
Cestující sedící neblázni,
rozchechtal jsem se,
hleděli z oken v určité bázni.
Nemůžu usnout
Jsem celý vzrušený v noci,
Bez tebe mi není pomoci.
Nesnáším deštivý Pátek,
když,
jak sama víš.
Zrovinka tvůj manžel,
má bláznivý svátek.
Nechápu proč s ním musíš být,
vždyť on má raději Markétu
a ty kašleš na svého poetu…
Kratičké nepatrné oteplení
Globální oteplování,
vzbuzuje onu touhu po milováni.
Místo mrazivého Ledna,
vám poběhlice v krátké sukni,
přiblíží chuť božského Května.
Bohužel jen na chvíli
sibiřská carevna se pak pomýlí.
Svým ledovým dechem,
se spojí s dědou Mrázem
a my v Čechách máme,
arktickou zimu rázem…
Šamanská seance v roce jedna
Uplynul první máj,
s nebohostí v duši jsme se narodil,
zvuk rytmu bubnu mě probudil.
Slunce jasně svítilo,
ve své kráse jara ráje.
Voňavost žen,ladnost jejich pohybů,
mě na chvilinku navrátila do života.
Byl jsem celou svatojakubskou noc v transu,
to co jsme viděl,
mě naplňuje smutkem.
Vždyť já jsem jen nasycen úzkostí a strachem,
o budoucnost svou i lidstva.
Jsem přesvědčen,
že válka i sociální svinstvo,
se proti nám chystá.
O bože zbav nás toho bolu,
posuň nás k přirozenosti života blíže.
Připomínky minulých dob a budoucích věků,
v mém srdci kvapně,
bijí nelidsky temně.
O bože prosím nedej již více síly,
tomu koho jsi svrhl,
do propasti temných hlubin.
Postav Satana v jeho vlastní stín,
dej mu šanci pocítění lítosti.
Ať už není jeho chuti v krvi z lidského masa,
nechť splyne se světlem,
v jednotu dvou barev harmonie.
Tvá kapka deště
A opět jsem tu mezi vámi.
Žijící a plodící zde na zemi.
Přilétla jsem před časem,
sem do prostoru Vašeho kráteru.
Naposledy jak víte co by kapka deště.
Jsem se z moře vypařila.
Vytvořila jsem armádu vody tam na hoře.
Ze soudruhy z hůry jsme se shodly.
Ze potřebujete k životu stále více naší vody.
Nemáte,co pomalu pít,z čeho vařit,kde se koupat.
I tak přestaly jsme se ve větru houpat.
A spustili jsme se v plné síle dolů
Hurá levá,pravá.Tolik naší síly ta sláva!
A hle co tu nevidíme mnoho druhů zde už zříme .
Inu federaci vytvoříme a pole Vám zavlažíme.
Však náhle je nás milion.
Babylón kapek se v tisíciletou vodu srotí.
A mohutně letí po proudu řek.
Kde v ústích a po krajích meleme nový břeh.
Kdo nám v cestě bude stát,toho odneseme.
Nás nic nebude srát.
Nás se musíš bát.
Jsme jen kapky deště,slzy země………..
Nu až mi se vypláčeme,své mrtvé zajatce propustíme….
Jejich duše proměníme ve vodu zas.
A budou s námi putovat na věčný čas.
Tvůj nečekaný odchod do neznáma
Tvá slova jsou jeden jed,
tvůj pohled stejně bodavý,
mě děsí.
Tvá bytost nasraná,
ve mně lítost tvoří,
jak dobře víš,
tvůj život se ti boří.
Jsem v rozpacích,
chceš ode mne odejít?
jít tam,tam v neurčito dál?
Má milá vždyť k sakru,
nemáš kam .
Venku je krutý mráz a zima.
Pojď se ke mně v postýlku lehnout.
Přitul se trochu.
Proč zase vrtíš hlavou,
Co že říkáš že tě to nezajímá?
Proboha co s tou žiletkou
provádíš.
Ach,polož to prosím
Tvůj pohyb rukou mě vyděsil.
Nechápu jsi tak mladá,mlaďounká.
A život svůj si chceš vzít.
Jsi krásná zrzavá.
Jsi silná zdravá.
Cože,že že už nechceš?
Nu má milá je Pátek.
Jdi na Nuselský most a
Podívej se dolů,
mám tvých nářků,
jářku už dost.
Ty se oblékáš a kvapně tam spěcháš?
Ty to,ty chceš
vážně tam jít.
Ano,
odpověděla mi ta zrzavá potvora.
Nalil jsem si červené víno a nalil jsme se.
Její rozdrcené tělo přinesli všechny noviny.
Jsem zdrcen, nemocen.
Už ani nedokáži vyjít ven.
Chci jí najít,
je mrtva,
bude zpopelněna,
má milá milovaná žena,
Mé srdce je těžké jak kámen,
na věčný čas sbohem,
amen.
Ošklivý sen se mi zdál
Zemřela jsi tam na zemi,
tak opuštěná…
V mém špatném snu,
nepěkně na těle i na duši zraněná.
Zhroucená v bolesti,
zkroucená ve své malosti,
mé srdce plakalo lítostí.
A teskně tě políbil,
zdvihl jsem tě v náručí,
odnesl to tepla,
kde jsme tě vzkřísil.
Pak spinkala jsi nevinně,
přikryl jsem tě dekou,
díval se na tebe
mé něžné nemluvně.
Byla jsi chvíli šťastná,
toliko mladá tak krásná.
Stejně líbezná
růžová
fialová...
má vůně jara…..
Jako květ růže,blažená.
Mediální masáž
Zapnul jsem televizor poprvé,
hezká moderátorka povídá
a teď máme pro vás trochu krve.
Ona se přísně podívá,
pěvec operu zazpívá,
pak děsivá exploze,
lidská těla mířejí k obloze.
Komentuje,to bylo maso.
znechuceně jinam přepínám,
kde kovboj váže svoje laso.
No to je kravina,
na dalším kanále kdosi povídá,
letos se urodilo mnoho vína.
No to mě zajímá,
vinař se otřese,
řka krutá bude zima.
Hm,na hodinky se mrknu
po osmé film začíná
po 10 min se do čela ťuknu,
taková volovina…
On manželce věčnou lásku slibuje,
ve fantazii si jinou mladou maluje.
Vypínám a říkám Vám,
po druhé už bednu nezapínám…….
Kocovina o dni Třech králů
Ta chvíle dnešní bolestná,
je hrozná jak míle bezesná…
Tři cigánští králové kráčejí k nám,
chápu že panáky vyprošťováků
s nimi si k obědu dám.
Ve dveřích cigány zřím,
pivo jim objednat musím
My Tři králové jdeme k vám,
štěstí,zdraví vynčujeme vám.
Rýmovaně zpívají,
ti skoro dospělí Cigáni.
Chlapci chlastejme,
na pohledy rasistů nedejme.
Prvního policistu,
co potkáme…
I toho bezejmeného anarchistu,
vyděsíme…
Ljubjů Ljůbu,
báseň pro mafiánského nepřítele Alexije
Ja vstrjétil Ljůbu,
ja dumal,
kak dolgo zděs bůdu,
v górodku málinkim.
Nu,ja óčeň ljubjů,
krasávicu ímja Ljúbu.
Véčerom ja pajdů v teátr,
va vsjo vrémja nóčji,
bůdu ljůbit Ljůbu.
Povoďňový dědek v MHD
Hudba debilní,
mozek senilní.
Dědek plesnivá,
tvář ošklivá.
Ksicht odporná,
proč neumírá.
Jakou radost ze života má?,
jen sedí a nadává.
Doma,v tramvaji
v metru a v autobuse.
Já ti říkám,
chcípni ty hnuse!
Vysmažený rým pana Melichara Jana,
toho času vyjetého pána
Jednou a nebudu tomu dlouho trvat ti,
možná už za pár let,
budeme živi pravděpodobně 200let.
Věda a její výzkum ukazují že stárneme,
bodejť né když si perník občas bouchneme…
prosítkem prosíme v Prosinci
Prosinec je měsíc
studený jak pivní hrnec.
Rýma je stejně prevítská jak zima,
stromy holé,větve chudé.
V krku studí,pak pálí,
tma beze světla,
kašel vodu z úst kálí.
Toť věru problém neuctěný,
ráno jest večerem,den nocí,
postel mou jedinou přítelkyní.
Čaj s citrónem je
tím žlutým balónem
věčné kyselosti,
vrhá mou nemocnou
bytost na sladkosti.
Vánoce,ozdoby,nákupy,
co mi Ježíšek nadělí?
Asi jenom ty blbý bacily…
Ach you…….
Malíř a básník
Proč je malíř úspěšnější milenec?
Nežli hloupý snílek básník.
Vždyť výtvarník umělec,
vezme do ruky štětec,
vybídne děvu vysvleč se...,
musím tě malovat a šmytec.
Ta krásná plavovláska
kyprých miloučkých tvarů
je milována na plátně laskavých tahů.
Básník tvoří tolik slov ve verše…
To malíř praktik,
s úsměvem naplní
vínem kalich.
Poeta je stále popleta,
stále něco hledá,dumá.
Ni však vína,
na něj ani nemá.
Nemůže se divit že žádná žena,
není pro něho vysvlečená.
Brutální gorodok
Gaspadin doktor…
hrozně se vás bojím,
jste zubař sadista.
Co tě míli…,
vyčkej chvíli…,
ať ti řeknu,
že nikoho zbytečně neseknu.
Jsem lékař lidumil,
humanista.
Ne,ty jsi fašista,
fuj ty prase!
Proč jsi ke mně
tak hrubý zase?
Protože z Vás mám strach,
strašně rád,
zoufám,
trpím,
koušu,
pláču.
Pojď co nejrychleji operovat,
zde bič a pouta na mě jsou.
A pak brýle otrokáře,
no tak doktore..,
nasaď si je.
Jinak se ti nepoddám,
strašně rád zoufám,
trpím,
koušu,
pláču.
Proboha co ty po mně chceš,
jsem zubař ne nacista.
Ty zkurvená svině,
bij mě.
Křící,řinčí,fluše v křesle pacient.
Tu doktor naštván,
práská,trhá,bije,mlátí,vrtá.
Pacientovou agresivitou
k nepříčetnosti dohnán.
Ješte,ano,ješte vrtej mi kaz,
volá zrušeně masochista
dokola zas a zas.
Otevření červeného vína u Reona v Argondii
Když to otevře Juraj,
odšpuntuješ tu flašku červeného vína,
stejně dobře jako Jakubisko.
Tady máš velký šroub a kleště,
na roub věci otevření lahve,
musíš přijít snadnolehce.
Tak co chceš ještě,
proč se s tím Honzis
dlouho mučíš?
Máme žízeň……..
Krev páně dostala se ven
a já si získal Reonovu přízeň…
Nepít
Po prvním pivu začínám veršovat.
Po druhém chci všechna přítomná děvčata milovat.
Po třetím se mi chce tancovat.
Po čtvrtém jsem v rytmu.
Po pátém už netancuji.Sedím a žvaním.
Po šestém se vsadím,že se opět budu pohybovat.
Po sedmém sázku prohrávám,totiž sedím a piju.
Po osmém nesmysly slovní hraju
Po devátém lehám na stůl.
Po desátém sypu sůl na tlačenku.
Po jedenáctém brousím si chrup na Madlenku.
Po dvanáctém říkám všem.Jsem rád že žiju.
Po třináctém jen zvratky na toaletě bleju.
Po čtrnáctém pivu mě policie odnáší s péčí na záchytku.
Na izolaci držím pevně morče a kytku,
plazím se jako had po nábytku.
Proboha já už nechci pít,
chci se radostně mít.